pondělí 5. září 2011




***

Naše tři děti!
Jsou zlaté, milované, krásné, šikovné...:).
Jsem za ně nekonečně vděčná a dělají mě šťastnou.
Ale aby bylo jasno (Luci :)).
Denně mi ujedou nervy a pak křičím.
Denně bych šla spát nejraději hned s něma, jak jsem unavená.
Denně mám potřebu dopřát si po obědě tak dvě hodinky spánku.
Denně se musím nutit ráno vstávat a v noci třeba i třikrát.
Denně bojuju se svou leností a sobeckostí a snažím se dávat přednost dětem před vším možným (a ne vždy se mi to daří).
Denně si zakazuju srovnávat se s ostatníma maminkama (a stejně to dělám).
Denně sbírám síly chystat snídaně a večeře.
Denně zírám na neuklizený byt (podle mých představ).
Denně si stěžuju, že mě něco bolí a už nemůžu.
Denně vidím hlavně svou nedostatečnost a vyčítám si, že nejsem dost dobrá.


Kyždý měsíc zapomeneme zaplatit obědy ve školce.
Několikrát se stalo, že Mareček přišel ráno do školky v teplákách, ale bez slipů :).
Stává se, že jsou dětem malé boty a já to zjistím až tak, že v nich z nějaké procházky už nemůžou dojít domů, jak je tlačí.
Někdy se děti večer koupou každý den, abych měla chvíli pokoj, jindy na to nemám sílu třeba tři dny.
Z mé pohodlnosti měla Ema přes den hrozně dlouho plínu.
Dudlík jsme zrušily teprve tuto neděli...

...ale!

Věřím, že i přes toto všechno stojí za to vychovávat děti.
Že je to pro mě, jako ženu, to nejdůležitější životní poslání.
Že to všechno má velký smysl.
A tak sbírám sílu ze dne na den.
Nemá momentálně žádné velké plány, nejsem toho schopna.
Doufám, že ve zdraví přežiju toto i když krásné, tak náročné období.
Doufám, že děti nebudou pořád malé a postupně se mi začne otvírat i jiná životní cesta.
Netuším jaká.

Jeden z důvodů, proč jsem založila tento blog, bylo ZPŘÍJEMNIT SI období, kdy jsme celé dny s dětma sama doma.
Inspirovat a povzbudit ostatní (nejen) maminky.
Proto chci, aby byl tento blog milý, optimistický, pozitivní.
Aby mi na něm bylo dobře a příjemně.
I Vám.
Proto ty obšité ručníky :)).
Dělá mi to zkrátka radost.
Někdo si přečtě knihu, já ušiju šaty.
Nebo natřu židli.

***


14 komentářů:

  1. Moc jste mě potěšila i pobavila! Vy to přežijete (respektive prožijete) se ctí. Já už jsem přece jen v jiné situaci, mým dětem je 21 a 9 let. Ale na rovinu musím říct, že čím jsou starší, tím jsem šťastnější. Na ručníčky možná dojde u vnuků. Šít umím, ale zatím by mi to nepřinášelo tu potřebnou radost. Hodně štěstí!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Dobry den Marketo, ctu Vas blog uz delsi dobu. Vlastne co jsem na materske (poprve a jedno dite :-) Vim, ze skrz to co delate u Vas vzdy najdu hodne radosti, stesti a tvorivosti v obdobi kdy ja potrebuji dodat energii (presne tak jak pisete nahore). MOC dekuji. Sarka

    OdpovědětVymazat
  3. Marki, krásně jsi to napsala... nejde o to, co se nám nepovede..ale co se povede. A to mě poslední dobou posouvá dál:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásné.
    Hotová zpověď, která člověka však umí posunout zase o kousek dále. Děkuji, i když Tě znám jenom skrze tento blog, za to, jaká jsi, jak píšeš a jak umíš rozdávat svou radost a své kouzlo!
    Krista

    OdpovědětVymazat
  5. Marki cítím s tebou:)), taky jsem hotová, já od přírody lenoch a spáč požitkář, jenže mám ráda naplno prožitý den, chvíle, kdy opravdu o něco jde, mám (spolu s Laďou) potřebu ukazovat holkám kvalitní život a tak únava musí stranou a nervy se musí někde uklidnit..zjistila jsem, že když nic nedělám, jsem unavenější, než když večer padám do postele polomrtvá:)

    OdpovědětVymazat
  6. To je hezký... Já mívám často pocit, že děti jsou to jediné, co dává smysl:o) Navzdory časté totální vyšťavenosti a občasným scénkám převažují pozitiva a to taková, že nenahraditelná.o) Jak píše Olča, jsou dny, kdy ta "proflákanost" je vyčerpávající daleko víc než to "rozdání se". Tak člověk ví, že den neprojel a energii věnoval tam, kde to je nejdůležitější. Můj názor. Ale já jsem strašně rodinný typ, chápu, že někteří to mohou mít jinak:o) A zpříjemňuj, šak my to tu máme rádi, tááák moc...

    OdpovědětVymazat
  7. Markét, moc hezký a pravdivý příspěvek, úplně se v něm vidím :-) Ale přesto všechno, jak píše Jana, děti jsou pro mě všechno. Děti a rodina jsou můj smysl života. Každý den stávám s představou, že dnes, dnes to bude výjmečný den, ono se to vždycky brzo zvrtne. Všechny dny nemohou být dokonalé, mám pocit, že i můj skoro šestiletý to chápe, snažíme se užít si jedinečných okamžiků, každý den má nějaký....a pak, když večer v posteli řekně, že to byl mami, ale pěkný den...byl, byli jsme totiž spolu a bylo nám docela fain, ikdyž jsem toho zase spoustu nestihla....

    OdpovědětVymazat
  8. Marki, jenom Ti chci napsat, že Tvůj blog byl hlavním důvodem, proč jsem si založila ten svůj.. Už dlouho jsem si ten Tvůj četla, čekala na každý nový příspěvek, vychutnávala si fotky, inspirovala se.. A když měla Emička tu novou čepici a nikdo to (zatím) nekomentoval, tak jsem si řekla, musím si založit blog, abych mohla Markétě napsat komentář, jak mám ten její blog ráda.. Takže - mám ho ráda..:) (A ta čepice byla fajn, moc se mi líbila ta fialovožlutá kombinace!:)

    OdpovědětVymazat
  9. Marki, máš supr blog a jak vidím, nejsem sama, komu dělá radost. Moc se mi líbí tvá zamyšlení, fotky a výtvory. Je pro mě moc inspirativní.
    Podobné pocity s dětmi asi máme každá. Já se přes den v práci těším na synka a pak večer mě mrzí když mě při jídle, nebo mytí vytáčí. Měla jsem úplně jiné představy, ale třeba zrovna ten den ve školce nespal.
    Přeji ti vše dobré. Mirka

    OdpovědětVymazat
  10. Holky, děkuji všem za milá a povzbudivá slova! Moc si jich vážím!!! Mám vás všechny ráda, i když většinu z vás osobně neznám :).
    Rodinu jsem si odmaličky moc přála. Po ničem jiném jsem tak netoužila, jako vdát se za mého mužem a mít s ním děti! Jsem vděčná Bohu za to, že to všechno mám a hrozně si to užívám, jen mi poslední roky dochází dech :)). Teď si nejvíc přeju, aby v naší rodině vždycky přebývala láska a já byla dobrá maminka i manželka!! Snad se mi to trochu daří...

    OdpovědětVymazat
  11. Jako bych to psala já ...jen já mám sluníčko jen jedno... takže obdiv veliký... :)

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Market,
    narazila jsem na Tvůj blog náhodou,ale totálně mě dostal,jsem také maminkou tří malých skřítků (6,3 a 1 rok),takže jsi mě pobavila tím,co jsi psala tady nahoře,jsem na tom úplně stejně.Je úžasné jaká jsi optimistka,Tvé děti mají šťěstí,že mají rodiče jako jsi Ty a Honza.

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Markétka, objavila som dnes tvoj blog a hneď ma zaujal a už som tu asi hodinku a listujem všetkými príspevkami. Tento je úžasný aj všetky tie slová čo si napísala. Ako keby si písala o mne a mojej rodine :) Tiež je to u nás podobne až rovnako - krik, chaos, panika ale aj smiech a láska ale tak to asi má byť. Držím palčeky a určite budem chodiť k tebe na virtuálnu návštevu často :)
    P.S máš krásne detičky a z fotiek sála neskutočná láska a pohoda.

    OdpovědětVymazat
  14. je to tak, asi to tak máme každá...ale věřím, že to smysl má, určitě, jak píše Hanka Pinknerová v jedné ze svých knížek: "Možná, že pro těchto pár let jsem na tomhle světě". Všem maminkám doporučuji přečíst si od ní knížku: "Co Bůh šeptá maminkám", tam to najdete:) Být mámou je krásné, i když někdy téměř nesplnitelné...
    Markéta

    OdpovědětVymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.