Nechtělo se mi odjíždět.
Netěšila jsem se.
O to víc jsem přijela načerpaná a nabitá!
***
Od čtvrtka do neděle jsme měli s mužem čas jen pro sebe.
Po delší době jsme potkali spoustu našich milých přátel a poznali nové.
Věnovali se svému mateřství a otcovství.
Hodně si povídali o našich dětech.
A sami o sobě.
Co by bylo fajn zkusit vylepšit.
Kde máme mezery.
***
Já si uvědomila, že je pro mě těžší a těžší "udržovat" vztahy s našima dětma, které nám rostou před očima.
Víc se s nimi mazlit.
Nekřičet!!!
Vyslechnout.
Povídat si.
Zejména se Sárou.
U těch miminek a batolat to jde tak nějak samo.
Čím jsou ale starší, tím je to náročnější a víc se musím snažit.
Nejde mi to, i když bych chtěla.
Mám ale muže, který to naštěstí dostatečně doplňuje a hlavně mě neodsuzuje.
A věří mi.
***
Mám vás mé milované děti moc ráda, i když to ne vždy umím dát najevo tak, jak byste potřebovaly ♥.
***
A díky opět mužovým rodičům, svým sestrám a jejich polovičkám za hlídání.
Těším se, až vám to budeme moci vrátit na vašich dětech :):
***
Markét, krásné zamyšlení. Jsi skvělá máma už jen tím, že o tom přemýšlíš. A co je důležité - máš to s kým sdílet. Takový muž taky není samozřejmostí:)
OdpovědětVymazatTo máš určitě pravdu, vážím si svého muže...díky!
VymazatMarkét, skvěle jsi to napsala o vztahu k dětem, klidně to také podepíšu, někdy to jde těžko a je fakt, že se za to pak člověk kritizuje... A je bezva mít se o koho opřít a s kým o tom mluvit... Měj se hezky, děti nás učí :-) Jana
OdpovědětVymazatMarkéto, děkuju za to upřímné vyznání. Často cítím, že bych se chtěla vrátit, zpomalit, zklidnit... Ale všechno tak letí. Snad to ty děti cítí, že je milujeme, i když ne vždycky jsme jen usměvavé a trpělivé mámy... Zrovna v pátek jsem Mařence před spaním říkala: "I když se zlobím, jsi ty a Františka to nejdražší, co mám..." Snad to vědí.
OdpovědětVymazatMoc krásně napsané!
OdpovědětVymazatKrásný. Já nemám tolik trpělivosti jako můj muž. Ale Ty máš děti tři a další na cestě, což je období, kdy teda aspoň já nemám reakce zrovna standartní. Ale Ty jsi skvělá máma, těch pár nedostatků si uvědomuješ a máš vůli s tím něco dělat, přece jen trávíme s dětma víc času než naši muži a to je taky trochu jiný. Díky za příspěvek!
OdpovědětVymazatKrásně napsané:)Díky za pěkná slova, díky nimž člověk ví, že i ti druzí to prožívají podobně a on sám není divný:))...jenom mě taky děsí ten čas, který nás žene dopředu...a uvědomila jsem si to teď o víkendu, když mi říká starší dcera...rychle rychle rychle, maminko pořád říkáš rychle to a rychle tamto...kdy už budeme konečně mít ten čas...tak mi to jenom přišlo líto,že nechci aby to tak prožívaly i mé děti....
OdpovědětVymazat..zpomalit,zastavit se a být vděční...máme za co:)pěkný klidný týden:)
Markéto,
OdpovědětVymazattakové příspěvky jako tento váš mě opravdu nabíjejí. Je osvobozující si umět přiznat svou nedokonalost, závislost na druhých, ale jedním dechem s tím i lásku k druhým a touhu na sobě pracovat. Vy to umíte moc pěkně a mně to vždycky dodá sílu, abych se obdobně zamyslela sama nad sebou. Díky za to!
a už mi zase tečou slzy.. zatím je jedna, ale vydá za tři :-)) někdy se zlobím a křičím a jen doufám, že ví, že milujeme nade všechno.. kéž bych ty situace uměla zvládat lépe, moc vám rozumím..
OdpovědětVymazatKrásne... môj muž nemá takmer žiadnu trpezlivosť, resp. je na tom s ňou horšie ako ja. Tak musím byť trpezlivá za dvoch, čo je strašne únavné. Snažíme sa, ale nie sme dokonalí, občas kričíme, ale verím, že deti vedia, že ich milujeme.
OdpovědětVymazatDíky Markét a vám všem za příspěvky. Slzy roním a zároveň je to pro mně utěšující...vše podstatné jste už napsaly. Petra*
OdpovědětVymazatMarkét,doháním co jsem nepřečetla a musím říct,že mne Váš blog nabíjí, je takový hladivý a tento poslední příspěvek je opravdu krásný. To jsem dnes potřebovala. Díky a mějte se hezky! Martina
OdpovědětVymazatMarkét, u vás se ty děti budou mít dobře... je krásný mít rodiče, kteří tohle řeší a dokážou si přiznat, že děti potřebují víc než jen uklizený byt a základní finanční zajištění. Jak čtu váš blog, dlouho jsem si myslela, že jste už svůj babytime ukončili a je skvělé, že jsem se pletla.
OdpovědětVymazatIva
Marki, podľa mňa je to normálne mať občas ťaživé pocity voči deťom, si človek a ten sa učí celý živoť. Schvaľujem vaše spoločné chvíle s partnerom, to je ten správny základ pre výchovu detí. A deti proste rastú, sami budú od vás odchádzať a hľadať aj iné bytosti, kamarátov, s ktorými sa budú deliť o radosti a starosti. Príroda to nejak tak zariadila. Tie staršie budú samostatnejšie a vy rodičia budete mať čas na bábätko. Čo svojim deťom dávate úprimne od srdiečka, raz sa to vráti. Príjemný večer &Lenka.
OdpovědětVymazatDíky za všechny vaše postřehy a reakce. Jsou pro mě důležité...
OdpovědětVymazatMarki hezky jsi to napsala...s láskou a pokorou. Cítím to stejně...uvědomuju si tolik chyb, které nechtíc dělám, když už jsem vyčerpaná... ale vím, že moji velkou lásku děti cítí, že ji každý den zažívají. Tím, že dělám chyby a dokážu se za ně omluvit, jim dovoluju aby i oni si dovolili dělat chyby.
OdpovědětVymazatTak tak :).
Vymazat