Z besídky.
Když s vzpomenu na Marečkovu první...zasekl se a nikdo z něho nic nedostal.
Letos stál s každým druhým dítkem vepředu a pomáhal mu zpívat :).
To je změna!
Je to velký kluk, vím to.
***
V pondělí nám s mužovýma rodičema odletěl do Turecka.
Strašně se těšil.
Poslední dny už s ním bylo k nevydržení :).
Poprvé u moře!
A mě je jaksi divně u srdce, že ho tu nemám.
Normálně takové stavy nemívám.
Ale taková dálka...a ještě k tomu Turecko.
A ta cesta letadlem...a bez nás :).
No už aby byl doma.
***
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatBude mít spoustu zážitků od moře, neboj ;-) já jedu v pátek poprvé sama pryč, ach jo.. taky už smutním
OdpovědětVymazatVím...užij si cestu!!
VymazatVěřím tomu že se stýská a Turecko je přece jenom dálka, ale o to víc se pak budete těšit:-)
OdpovědětVymazatMusím si na to zvykat, bude už jen častěji a častěji...
VymazatMarki tak tento pocit poznám. Na jednej strane sa človek teší ako si oddýchne , a na druhej strane ten zvláštny nepokoj a pocit, že niekto stále chýba. Potom sa nedokážem dobre sústrediť. Ja si vždy vravím, že najlepšie sa cítim, keď sú deti doma a spia. Mám ich pri sebe a predsa je kľud :)&Lenka.
OdpovědětVymazat:)) Tak to mám podobně.
Vymazat