***
Naše tři děti!
Jsou zlaté, milované, krásné, šikovné...:).
Jsem za ně nekonečně vděčná a dělají mě šťastnou.
Ale aby bylo jasno (Luci :)).
Denně mi ujedou nervy a pak křičím.
Denně bych šla spát nejraději hned s něma, jak jsem unavená.
Denně mám potřebu dopřát si po obědě tak dvě hodinky spánku.
Denně se musím nutit ráno vstávat a v noci třeba i třikrát.
Denně bojuju se svou leností a sobeckostí a snažím se dávat přednost dětem před vším možným (a ne vždy se mi to daří).
Denně si zakazuju srovnávat se s ostatníma maminkama (a stejně to dělám).
Denně sbírám síly chystat snídaně a večeře.
Denně zírám na neuklizený byt (podle mých představ).
Denně si stěžuju, že mě něco bolí a už nemůžu.
Denně vidím hlavně svou nedostatečnost a vyčítám si, že nejsem dost dobrá.
Kyždý měsíc zapomeneme zaplatit obědy ve školce.
Několikrát se stalo, že Mareček přišel ráno do školky v teplákách, ale bez slipů :).
Stává se, že jsou dětem malé boty a já to zjistím až tak, že v nich z nějaké procházky už nemůžou dojít domů, jak je tlačí.
Někdy se děti večer koupou každý den, abych měla chvíli pokoj, jindy na to nemám sílu třeba tři dny.
Z mé pohodlnosti měla Ema přes den hrozně dlouho plínu.
Dudlík jsme zrušily teprve tuto neděli...
...ale!
Věřím, že i přes toto všechno stojí za to vychovávat děti.
Že je to pro mě, jako ženu, to nejdůležitější životní poslání.
Že to všechno má velký smysl.
A tak sbírám sílu ze dne na den.
Nemá momentálně žádné velké plány, nejsem toho schopna.
Doufám, že ve zdraví přežiju toto i když krásné, tak náročné období.
Doufám, že děti nebudou pořád malé a postupně se mi začne otvírat i jiná životní cesta.
Netuším jaká.
Jeden z důvodů, proč jsem založila tento blog, bylo ZPŘÍJEMNIT SI období, kdy jsme celé dny s dětma sama doma.
Inspirovat a povzbudit ostatní (nejen) maminky.
Proto chci, aby byl tento blog milý, optimistický, pozitivní.
Aby mi na něm bylo dobře a příjemně.
I Vám.
Proto ty obšité ručníky :)).
Dělá mi to zkrátka radost.
Někdo si přečtě knihu, já ušiju šaty.
Nebo natřu židli.
***
