***
Jehlice.
Silná součást mého života :).
Nevyjedu (ještě společně s háčkem) bez nich nikam.
Už si ani nepamatuju, kdy poprvé se mi dostaly do ruky.
Mohlo mi být kolem šesti.
Odkoukávala jsem to od maminky, která jehlicema kdysi cinkala snad každý večer.
A co toho upletla!!!
Donekonečna mi musela nahazovat oka.
Chytat oka uteklá :).
Učit hladce a obrace.
Obětovat metry vlny, ze které většinou nebylo nic.
Obětovat svůj čas a cvičit trpělivost.
A vyplatilo se!
Plíst umím, dokonce mě to baví.
Sama dnes cvičím své nervy, když se Sárinka ve svých šesti letech touží učit šít, háčkovat, plíst...
***
Mami, děkuji, že jsi byla trpělivá a laskavá.
Žes mi předala veliké dary a lásku k nim!