***

Krásný den.

Celá rodina spolu.

Setkání s přáteli na Hostýně.

Příjemně teplé podzimní počasí.

Příroda, špekáčky, stánky, kávička...

...všichni byli spokojeni :).

***

***

Ze sobotního dopoledne...

***

***

Byla to rychlá akce!

V pondělí odpoledne jsem na kole zajela k Janče (http://gresakova.blogspot.com/) pro střih.

V úterý večer muselo být hotovo.

A bylo!

Ve středu se mohlo slavit a moje sestra dostala tašku na daleké cesty :).

Když už je teď dospělá :).

Moc bych takovou chtěla i pro sebe.

Uvidíme, jestli se přinutím...

***

Klárko, ať s touto taškou poznáš kus světa!!!

***

***

Sára ve škole.

Marek ve školce.

A my s Emou ještě jeden rok spolu doma!

Těším se.

Na všechno, co nový školní rok přinese.

***

***

Naše tři děti!

Jsou zlaté, milované, krásné, šikovné...:).

Jsem za ně nekonečně vděčná a dělají mě šťastnou.

Ale aby bylo jasno (Luci :)).

Denně mi ujedou nervy a pak křičím.

Denně bych šla spát nejraději hned s něma, jak jsem unavená.

Denně mám potřebu dopřát si po obědě tak dvě hodinky spánku.

Denně se musím nutit ráno vstávat a v noci třeba i třikrát.

Denně bojuju se svou leností a sobeckostí a snažím se dávat přednost dětem před vším možným (a ne vždy se mi to daří).

Denně si zakazuju srovnávat se s ostatníma maminkama (a stejně to dělám).

Denně sbírám síly chystat snídaně a večeře.

Denně zírám na neuklizený byt (podle mých představ).

Denně si stěžuju, že mě něco bolí a už nemůžu.

Denně vidím hlavně svou nedostatečnost a vyčítám si, že nejsem dost dobrá.

Kyždý měsíc zapomeneme zaplatit obědy ve školce.

Několikrát se stalo, že Mareček přišel ráno do školky v teplákách, ale bez slipů :).

Stává se, že jsou dětem malé boty a já to zjistím až tak, že v nich z nějaké procházky už nemůžou dojít domů, jak je tlačí.

Někdy se děti večer koupou každý den, abych měla chvíli pokoj, jindy na to nemám sílu třeba tři dny.

Z mé pohodlnosti měla Ema přes den hrozně dlouho plínu.

Dudlík jsme zrušily teprve tuto neděli...

...ale!

Věřím, že i přes toto všechno stojí za to vychovávat děti.

Že je to pro mě, jako ženu, to nejdůležitější životní poslání.

Že to všechno má velký smysl.

A tak sbírám sílu ze dne na den.

Nemá momentálně žádné velké plány, nejsem toho schopna.

Doufám, že ve zdraví přežiju toto i když krásné, tak náročné období.

Doufám, že děti nebudou pořád malé a postupně se mi začne otvírat i jiná životní cesta.

Netuším jaká.

Jeden z důvodů, proč jsem založila tento blog, bylo ZPŘÍJEMNIT SI období, kdy jsme celé dny s dětma sama doma.

Inspirovat a povzbudit ostatní (nejen) maminky.

Proto chci, aby byl tento blog milý, optimistický, pozitivní.

Aby mi na něm bylo dobře a příjemně.

I Vám.

Proto ty obšité ručníky :)).

Dělá mi to zkrátka radost.

Někdo si přečtě knihu, já ušiju šaty.

Nebo natřu židli.

***

***

Tak takhle to vypadalo :).

Máme doma školačku!

Sárinko, jsme na Tebe pyšná.

Ať jsou pro Tebe školní léta krásným časem.

Maminka.

***