***
Koutek na přebalování a spaní hotový.
Je v rohu naší "jídelno-obývako-kuchyni".
Tam trávím během dne nejvíc času.
Tak ať mám vše po ruce a drobka pořád na očích.
Taky je tu přes zimu největší teplo, protože tu topíme v kamnech.
V ložnici máme docela chlad, tam bych v zimě přebalovat nemohla.
***
Postýlka má spoustu výhod.
Je velká.
Přední čelo se dá vysouvat.
A hlavně-pamatuje ještě mě, jako miminko :).
Na stolku jsme "odpřebalovali" všechny naše děti.
Kdysi mi ho tatínek koupil jako první kus nábytku na privát.
Na polštářky, prostěradlo a peřinku jsme zužitkovala své tištěné látky.
Šedý pléd jsem pletla do kočárku, když se narodila Ema.
Mráčky, co visí ze stropu, už Marek nechtěl.
Pouze jsem vyměnila kapky.
Obrázky jsou vystřižené a nalepené z barevných papírů.
A papírový řetěz samozřejmě nesmí chybět :).
***
Teď už tu schází pouze to miminko :)).
***
***
Košík nachystaný.
Polštář ušitý z látky, co jsem tiskla na srubu.
Peřinka-staré povlečení z chalupy mužovi babičky, pod kterým jsem od něj kdysi dostala první pusu na dobrou noc :)).
***
***
Vypadá to, že léto definitivně skončilo.
Nevadí mi to.
Letos bylo totiž opravdu vydařené.
Slunička jsme si užili, jako nikdy.
Já nasávala, co to šlo, abych měla dost zásob na dlouhou zimu :)).
***
Tak, jak léto pomalu odchází a přichází podzim, i já to mám s těhotenstvím podobně.
Už jsem víc doma, míň podnikám a hodně chystám, připravuju a odpočívám.
Těším se, že nám s příchodem září začne zase trochu jiný řád (nový!).
Jsem zvědavá, co nám nový rok přinese a co všecno nás čeká!
A hrozně se těším, až si poprvé zatopíme v kamnech :).
***
Léto sbohem!!!
***
***
Máme vlastní med.
A jaký!!
***
Můj muž už dlouho toužil včelařtví zkusit.
Leta váhal a pak...
...se spojil s mým bráchou a ještě přibrali kamaráda.
Tak je to pro všechny finančně méně náročné.
Obdivuju to, že ač to nikdo z nich nikdy nedělal, šli do toho.
Před pár týdny točili první med.
Rovným dílem si ho rozdělili :) a tak máme zásoby na zimu.
***
Jsou to kluci šikovní!
***
***
Látky, co jsem za posledních čtrnáct dní natiskla.
Už se těším, až sednu ke stroji.
Pokud záda dovolí :).
***
***
Další "předporodní meta" splněna :).
Chtěla jsem stihnout nějaké rodinné foto ještě s bříškem.
Fotek, kde jsme celá rodina, máme hrozně málo, tak si jich moc vážím.
Any, Tome, díky za trpělivost s námi!
***
Posledních čtrnáct dní jsme se měli moc hezky.
Děti pořád někde venku...
Já občas bojovala s únavou a vyčerpáním, takže jsme musela dost odpočívat.
Když si vzpomenu, že před dvěma měsíci jsme běhala po Alpách a teď jsme došla sotva třista metrů od chalupy, musím se smát.
Byli jsme naše celá velká rodina pohromadě a mě bylo moc fajn.
***
***
32.týden.
***
Na skok ve městě.
Už teď vím, že se mi zpátky z "divočiny" nebude ani trochu chtít.
***
***
31.týden.
***
Po víc jak měsíci ve městě odjíždím s dětma do klidu.
Do přírody.
Do samoty.
Už to moc potřebuju.
Síly docházejí nějak hrozně rychle.
Musím zpomalit.
A uvědomit si, že i kdybych doma už nehnula prstem, miminko se stejně narodí a bude mu úplně jedno, jestli má polštář v postýlce takový nebo makový :).
Hlavně aby mělo maminku v pohodě, která ho bude schopná nakojit :).
***
***
Tak.
Výsledek naší týdenní práce.
Podařilo se nám z ničeho vykouzlit něco a za úplně minimální peníze vytvořit dětem myslím pěkný pokoj!
Mám takovou radost!!!
Spokojeně odškrtávám ze seznamu "co se musí stihnout do porodu" :).
Toto byl každopádně úkol největší.
***
Nejdřív bylo třeba pokoj vyklidit od všeho, co se do něj za čtyři roku, co tu bydlíme, "uklízelo".
Pak umýt okno, pověsit záclony a mohli jsme začít.
Tentokrát jsme neměla téměř žádnou vizi.
Věděla jsem, co by se mi líbilo, ale na to nebyly peníze.
Odpýchli jsme se od postelí.
Měli jsme k dispozici dvě staré válendy, na kterých jsme jako děti spávali já a mí sourozenci.
Typický design devadesátých let.
Strhali jsme nevkusné čalounění a jeli do Hornbachu pro barvu.
Dala jsem na muže a jako základ zvítězila šedá.
Já chtěla světlejší, muž tmavší.
Dala jsme na něho podruhé :).
Pak jsme vybrali dvě barvy doplňkové.
Po cestě zpět jsme ve sběrném dvoře zabavili jednu dřevěnou židli, druhou, stejnou, už jsme doma měli.
Následovala nejdelší část: šmirglování, natírání, schnutí, natírání a pořád dokola :).
Pak následovala nejtěžší část: vrtání.
To muž vždycky hlasitě komentuje :).
Jakmile byly smontované postele a na svém místě, přivrtali se poličky a nástěnky (ty donesl muž už jako vyřazené z práce) a já měla konečně volné pole působnosti.
Natiskla a nakreslila si látky a ušila polštáře a podsedáky.
Koupila jsem kousek šedé a růžové samolepicí tapety (černou už jsem doma měla) a vystřihla obrázky.
Některé na zeď, některé za rámečky.
Nad Sářinu postel jsme pověsila pomsky.
Ušila papírové řetězy.
A bylo hotovo.
***
Tak nám pod rukama a s velkou improvizací vznikl tento pokoj.
Bylo to překvapení nejen pro děti, které v pátek přijely, ale i pro nás samotné :).
Jediná věc, v které jsme měli jasno už dlouho, byla, že budou mít děti věšák z břízi.
Při jedné cestě zpět ze srubu jsme v lese jednu uřezali.
Doma pak osekali větve a bylo.
***
Ještě nás čeká samozřejmě spousta dodělávek, ale základ je hotový a to je důležité.
Pod velký a prostorný stůl pod oknem (dala jsme dětem zpět laťovku, co jsme jim ukradla, abych měla kde šít) příjdou místo noh na každou stranu šuplíky.
Na noční stolky chceme sehnat dva velké březové špalky.
Vybereme lampičky.
Na protější starnu okna přijde stará dřevěná skříň, kterou pravděpodobně taky natřeme.
A chtěla bych vytvořit nějaká zajímavý lustr.
Tak uvidíme...
***
