***

I když bych moc chtěla, rozhodla jsem se, že dál psát tento blog už nebudu.
Chápu a respektuju, že jsme různí lidé s různými názory.
A máme právo je vyjádřit.
Ale nechápu, proč ti, kterým tento blog tak vadí, sem stále chodí...
Zvědavost?
Žárlivost?

***

K blogování patří chvála i kritika.
Kdybych si toho nebyla vědoma, nevydržela bych blogovat čtyři roky.
K předposlednímu příspěvku jsem se záměrně nevyjadřovala.
Proti "odvážným" anonymům si přijdu bezmocná.
Necítím potřebu nikomu cizímu obhajovat a vysvětlovat své posteje.
Nemám problém vést osobní diskusi, která ovšem na blogu není možná.

***

Tento blog byl kus mě samotné.
Nechtěla jsem tím nikoho o ničem přesvědčovat.

***
 
Je pro mě přirozenější myslet, vidět pozitivně.
Mít víru v dobro.
Ne naopak.
Přicházet k lidem s důvěrou.
Ne s podezíráním.
Proto byl můj blog tak otevřený.
Jinak jsem to nedovedla a ani nechtěla dělat.

***

Cítím velké nepochopení.

***

Každý komentář si beru k srdci, to mi věřte.
A přemýšlím nad ním.
Včera jsem stopla možnost dál komentovat.
Už to bylo příliš.

***

Omlouvám se vám všem, kteří jste chodili rádi.
Děkuji za každý komentář, který jste nechali.
Vážím si každého, i když "jen" virtuálního kamarádství, které mi blog dal.
Díky za vaše maily, vzkazy, sms.

***

Nikoho neobviňuju, že může za to, jak jsem se rozhodla.

Mějte pěkné jaro!
*Markéta