Deka je krásná. Markét a nezkoušela jste třeba zavinovačku. U nás pomohla. Malej i malá ji vyžadovali, krásně spinkali. Připadají si jako u maminky. Potřebují ten pocit tepla a bezpečí. Tereza
Zatím to na Lotu nefunguje...už v porodnici se jí zavinovačka nelíbila. Je zajímavé, jak je každé dítko oprvadu jiné. Emu, když jsem přinesla z porodnice, téměř jsem o ní nevěděla, jak byla hodná.
To jsou velmi slušivé fotky, opět! Máš fotogenickou domácnost i její obyvatele Markét. Ty obláčky jsou taky tištěný? Pěkný den s šátkem a jednou rukou. Za pár dní mě to čeká taky, i když ta jednoruký handicap bude kvůli pár plechům a ne tak krásnýmu miminku :).
Jani, obláčky jsou tištěné, ale protože byly hodně bledé, musela jsem ručně znovu vymalovat každý zvlášť :). Docela fuška :). Kvůli jakým plechům...:)???
dekuju market, tak ja jeste uvidim, jak se s oblackama popasuju ... libi se mi to! kvuli plechum a sroubkum co mam v lokti. Zitra jsem mela jit na operaci, ale jsem doma se zanetem prudusek a zobu antibiotika. Zmena planu, ale rikam si, ze vsechno je jak ma byt ... Uz se mi trochu ulevilo, tak me chytaj tvorive roupy.
Dobrý den, velmi často k Vám chodím na návštěvu, ale nikdy jsem nenapsala.Váš blog a domov a vztahy mezi milovanými v rodině vnímám dle příspěvků čisté, bez předstírání, bez efektů , je to prostě domov, hnízdo, bezpečí, kde každý z rodiny může prožívat zdravě svůj význam a lásku. Myslím, že i proto máte tolik "členů" blogu a ani tomu nemusí pořádně rozumět, proč se pořád vrací a vrací . . Vaše fotografie z domácnosti i života rodiny mají něco navíc, ony sdělují tu čistotu a poctvivost ve Vás. Omlouvám se, že můj příspěvek je dlouhý, ale to hlavní ještě nebylo vyřčeno. Je mi 54 let a nikdy jsem nechtěla od maminky chovat, vždy jsem byla v její blízkosti " ve střehu". Ten deficit vyrovnával tatínek. Visela jsem na něm každou volnou chvíli svého dětství jako opička. Maminka mi nikdy neřekla, že měm má ráda ( prý se to nemusí říkat), nehladila mne, nikdy mi neřekla, že mi to sluší. Jako malá a dospívající jsem tomu nerozumněla a velmi jsem se obviňovala za emoce, které jsem vůči mamince pociťovala. Neměla jsem ani nikoho , s kým bych o tom mohla mluvit a tak mezi námi narůstaly zdi, které byly stále větší a větší. Když se mi narodila holčička , také taková jemňounká a nádherná jako je Vaše , bála jsem se, že mateřství nezvládnu, že si nebudu vědět rady, že něco zkazím, obklopena odbornou liteaturou jsem zjišťovala, že vlastně nemám v sobě vzor. Mateřství mne velmi naplňovalo , dokonce jsem pekla i dětské piškoty, ale byla v tom všem obrovská úzkost. Dnes je mojí mamince 81 let, je stále krásná, zdravá a chladná. Mně je 54 a mojí holčičce 27. Stále toužím po tom matčině pohlazení, po náruči matky, po objetí ale nepřichází. Jen je v tom jeden rozdíl, už vím, že je to moje maminka, bez ohledu na to, jak se chová, že každý může dát jen tolik, kolik dostal, víc nemá a s konvertováním ke křesťanství přišla do mého života moc odpuštění a já se mohla začít měnit bez ohledu na to, že moje maminka je stále stejná. Každopádně ve chvílích s ní je pryč zloba a hněv nemilovaného dítěte, protože už vím, že je tu Bůh, který mě má rád a miluje i moji maminku. a tak se učím milovat tou bezpodmínečnou láskou a mohu i s mojí maminkou prožívat pokoj a radost, že mám co nabídnout, bez ohledu na to, jak ona se chová.Mohla jsem se vymanit z té opičí lásky, která mne tolik svazovala. Na závěr: moje maminka je velmi ráda, když ji obejmu a pohladím a když jí řeknu, že jí mám ráda, protože dnes už je to možné, dnes už jsem někým jiným. Myslím, že mi rozumíte.
A tak , milá maminko, chovejte, ňunějte, věřím v doteky, sdělují více než cokli jiného, ve věku miminkovském i dospělém i ve stáří. Na závěr: moje maminka je velmi ráda, když ji obejmu a pohladím a když jí řeknu, že jí mám ráda, protože dnes už je to možné, dnes už jsem někým jiným. Myslím, že mi rozumíte. A tak , milá maminko, chovejte, ňunějte, věřím v doteky, sdělují více než cokli jiného, ve věku miminkovském i dospělém i ve stáří. Omlouvám se, že nechám příspěvek bez jména, že zůstanu v anonymitě. Odpusťte mi to, prosím.
Milá anonymní čtenářko :), díky mnohokrát za otevřenou a upřímnou reakci. Jste zhruba ve věku mé maminky a já zhruba ve věku Vaší dcery, tak se mi Váš příběh představuje jednodušeji... Nikdo nikdy neměl a ani nebude mít dokonalého rodiče, všichni hřešíme... Mě přijde dost podstatná věta, ketrou píšete..."že každý může dát jen tolik, kolik dostal, víc nemá ...". Jste určitě silná a velká žena, protože jste dokázala překročit stín své maminky a své dceři dát to, co jste sama nepoznala!!! Sama mám v této věci trochu problém, s miminkama je mazlení jednoduché, jde to samo, ale čím jsou děti starší, je to pro mě složitější...takže taky bojuju :).
Přeju vám nadále krásné rodinné vztahy a pěkné dny*Markéta
Moc ráda chodím na váš blog i když nepíšu ,jen tiše sedím a koukám na Lotynku ..mám dva vnoučky a, protože bydlí od nás daleko, tak mi je moc smutno ..děti rostou rychle a je potřeba si je užít ..myslím užít si toho krásného co nám život nabízí ..přeji vám krásný den♥Táńa
Malá je tak krásná...už se moc těším na jaro a na to moje malé...a ty dečky a polštářky jsou moc povedené! Krásné dny oběma...vlastě všem...a že vás je!
***
Pod tou dekou se musí spat krásně :)
OdpovědětVymazatDeka je krásná.
OdpovědětVymazatMarkét a nezkoušela jste třeba zavinovačku. U nás pomohla. Malej i malá ji vyžadovali, krásně spinkali. Připadají si jako u maminky. Potřebují ten pocit tepla a bezpečí.
Tereza
Zatím to na Lotu nefunguje...už v porodnici se jí zavinovačka nelíbila.
VymazatJe zajímavé, jak je každé dítko oprvadu jiné. Emu, když jsem přinesla z porodnice, téměř jsem o ní nevěděla, jak byla hodná.
To jsou velmi slušivé fotky, opět! Máš fotogenickou domácnost i její obyvatele Markét. Ty obláčky jsou taky tištěný? Pěkný den s šátkem a jednou rukou. Za pár dní mě to čeká taky, i když ta jednoruký handicap bude kvůli pár plechům a ne tak krásnýmu miminku :).
OdpovědětVymazatJani, obláčky jsou tištěné, ale protože byly hodně bledé, musela jsem ručně znovu vymalovat každý zvlášť :). Docela fuška :).
VymazatKvůli jakým plechům...:)???
dekuju market, tak ja jeste uvidim, jak se s oblackama popasuju ... libi se mi to! kvuli plechum a sroubkum co mam v lokti. Zitra jsem mela jit na operaci, ale jsem doma se zanetem prudusek a zobu antibiotika. Zmena planu, ale rikam si, ze vsechno je jak ma byt ... Uz se mi trochu ulevilo, tak me chytaj tvorive roupy.
VymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatvelmi často k Vám chodím na návštěvu, ale nikdy jsem nenapsala.Váš blog a domov a vztahy mezi milovanými v rodině vnímám dle příspěvků čisté, bez předstírání, bez efektů , je to prostě domov, hnízdo, bezpečí, kde každý z rodiny může prožívat zdravě svůj význam a lásku. Myslím, že i proto máte tolik "členů" blogu a ani tomu nemusí pořádně rozumět, proč se pořád vrací a vrací . . Vaše fotografie z domácnosti i života rodiny mají něco navíc, ony sdělují tu čistotu a poctvivost ve Vás.
Omlouvám se, že můj příspěvek je dlouhý, ale to hlavní ještě nebylo vyřčeno. Je mi 54 let a nikdy jsem nechtěla od maminky chovat, vždy jsem byla v její blízkosti " ve střehu". Ten deficit vyrovnával tatínek. Visela jsem na něm každou volnou chvíli svého dětství jako opička. Maminka mi nikdy neřekla, že měm má ráda ( prý se to nemusí říkat), nehladila mne, nikdy mi neřekla, že mi to sluší. Jako malá a dospívající jsem tomu nerozumněla a velmi jsem se obviňovala za emoce, které jsem vůči mamince pociťovala. Neměla jsem ani nikoho , s kým bych o tom mohla mluvit a tak mezi námi narůstaly zdi, které byly stále větší a větší.
Když se mi narodila holčička , také taková jemňounká a nádherná jako je Vaše , bála jsem se, že mateřství nezvládnu, že si nebudu vědět rady, že něco zkazím, obklopena odbornou liteaturou jsem zjišťovala, že vlastně nemám v sobě vzor. Mateřství mne velmi naplňovalo , dokonce jsem pekla i dětské piškoty, ale byla v tom všem obrovská úzkost.
Dnes je mojí mamince 81 let, je stále krásná, zdravá a chladná. Mně je 54 a mojí holčičce 27. Stále toužím po tom matčině pohlazení, po náruči matky, po objetí ale nepřichází.
Jen je v tom jeden rozdíl, už vím, že je to moje maminka, bez ohledu na to, jak se chová, že každý může dát jen tolik, kolik dostal, víc nemá a s konvertováním ke křesťanství přišla do mého života moc odpuštění a já se mohla začít měnit bez ohledu na to, že moje maminka je stále stejná. Každopádně ve chvílích s ní je pryč zloba a hněv nemilovaného dítěte, protože už vím, že je tu Bůh, který mě má rád a miluje i moji maminku. a tak se učím milovat tou bezpodmínečnou láskou a mohu i s mojí maminkou prožívat pokoj a radost, že mám co nabídnout, bez ohledu na to, jak ona se chová.Mohla jsem se vymanit z té opičí lásky, která mne tolik svazovala.
Na závěr: moje maminka je velmi ráda, když ji obejmu a pohladím a když jí řeknu, že jí mám ráda, protože dnes už je to možné, dnes už jsem někým jiným. Myslím, že mi rozumíte.
A tak , milá maminko, chovejte, ňunějte, věřím v doteky, sdělují více než cokli jiného, ve věku miminkovském i dospělém i ve stáří.
Na závěr: moje maminka je velmi ráda, když ji obejmu a pohladím a když jí řeknu, že jí mám ráda, protože dnes už je to možné, dnes už jsem někým jiným. Myslím, že mi rozumíte.
A tak , milá maminko, chovejte, ňunějte, věřím v doteky, sdělují více než cokli jiného, ve věku miminkovském i dospělém i ve stáří.
Omlouvám se, že nechám příspěvek bez jména, že zůstanu v anonymitě. Odpusťte mi to, prosím.
Vaše návštěvnice blogu
Milá anonymní čtenářko :),
Vymazatdíky mnohokrát za otevřenou a upřímnou reakci. Jste zhruba ve věku mé maminky a já zhruba ve věku Vaší dcery, tak se mi Váš příběh představuje jednodušeji... Nikdo nikdy neměl a ani nebude mít dokonalého rodiče, všichni hřešíme...
Mě přijde dost podstatná věta, ketrou píšete..."že každý může dát jen tolik, kolik dostal, víc nemá ...".
Jste určitě silná a velká žena, protože jste dokázala překročit stín své maminky a své dceři dát to, co jste sama nepoznala!!!
Sama mám v této věci trochu problém, s miminkama je mazlení jednoduché, jde to samo, ale čím jsou děti starší, je to pro mě složitější...takže taky bojuju :).
Přeju vám nadále krásné rodinné vztahy a pěkné dny*Markéta
Moc ráda chodím na váš blog i když nepíšu ,jen tiše sedím a koukám na Lotynku ..mám dva vnoučky a, protože bydlí od nás daleko, tak mi je moc smutno ..děti rostou rychle a je potřeba si je užít ..myslím užít si toho krásného co nám život nabízí ..přeji vám krásný den♥Táńa
OdpovědětVymazatUzlíček nádherný ♥
OdpovědětVymazatLotka je krásné miminko a strašně malinké :-))
OdpovědětVymazatÁch... je ták nádherná, slaďoučká♥ a stejně tak její postýlka a její výzdoba :)
OdpovědětVymazatMalá je tak krásná...už se moc těším na jaro a na to moje malé...a ty dečky a polštářky jsou moc povedené! Krásné dny oběma...vlastě všem...a že vás je!
OdpovědětVymazatPopravdě nevím, co je krásnější ... jestli deka nebo Lotka :).
OdpovědětVymazatKrásná berunečka! Blahopřeji! Petra.
OdpovědětVymazatMarki, Lotynka je krásná, všude...v postýlce, v tvé naruči a věřím, že vám dělá velkou radost. Jen tak dál! Myslíme na vás. :-)
OdpovědětVymazat