Brácha a jeho Tři králové :).
***
Mám za sebou náročné dny.
Děti už byly dlouho doma.
Pořád, ale pořád se hádaly.
A já na ně pořád, ale pořád křičela.
Absolutně jsem to nezvládala tak, jak bych chtěla.
Myslí, že si tím vynucují pozornost, kterou se učím dělit mezi čtyři děti.
Jsme ráda, že nám začal opět režim a já můžu celé dopoledne sbírat sílu na zbytek dne.
***
Marki, jak ti rozumím....a to ty děti mám jen dvě!
OdpovědětVymazatJá mám jen tři a jak jsme se těšila, až ten nejstarší půjde zase do školy! I když jsou dva pořád doma, je to TAKOVÁ úleva. Mám pocit, že taky nedělám nic jiného, než řeším neustálé spory.
OdpovědětVymazatDíky holky...řešení sporů (které jsou často nevyřešitelné) mě vyčerpává ze všeho nejvíc.
OdpovědětVymazatTaky to znám, neudržím se a naráz se slyším, jak křičím, už aby přestali ječet, honit se (sousedi pod námi si stěžují), provokovat se....
OdpovědětVymazatAle vždyť to vzájemné pření a škádlení se, je tak důležité do dalšího (dospělého) života. Kde jinde se na to připravit, než v rodině :-)
OdpovědětVymazatMarkéto jak to chápu a to mám jenom dvě děti. Malá přestala chodit do školky týden před Vánocema - byla tam nahlášena spála a tak představa spály na Vánoce mě donutila nechat malou doma. Užívali jsme si to, ale malá 3 dny před Štědrým dnem dostala horečky a já kmitala mezi ní, malým a přípravami na Vánoce. Malá se oklepala a dostala jsem to já s mužem. No a tak musela zůstat ještě tento týden doma. Od pátku nám pomáhají s hlídáním babičky a mi zůstáváme v posteli a léčíme se, abychom byli příští týden fit.
OdpovědětVymazatAlespoň víš, že máš doma děti. Moje kamarádka mi stále říká, že o svých dětech ani neví, že se nehádají a když přijdou na návštěvu neteř a synovec, tak prej pohoda. Dokonce jezdí společně na dovču. U nás to po hodině při návštěvě neteří občas vypadá jak v blázinci, ale zase jsem ráda, že je doma živo.
Hodně pevné nervy Tereza
Markétko, často nakukuju na tvůj krásný blog, většinou nekomentuju. Dnes musím. Jak ti rozumím! Po těchto svátcích jsem si opravdu připadala šílená matka. Každé ráno jsem vstávala s tím, že tento den na děti křičet nebudu, že to ustojím a vymyslím takové činnosti, aby na hádky a provokování neměli příležitost - někdy jsem to nezvládla dodržet ani do snídaně:-( Mám je všechny 3 moc ráda, ale nejraději večer, kdy už všichni spí:-)
OdpovědětVymazatHned mě napadlo - Rozumím! A to ty děti mám jen dvě. A koukám, že se budu po několikáté opakovat :-)...
OdpovědětVymazatTaky už je Any dlouho doma.. už par dni před par dny byla skrz kašel a zatím ještě do školky nechodi- je dost nachlazena.. je to nekonečný..
OdpovědětVymazatpar dni před prazdninama..
OdpovědětVymazatMoc Vám děkuju i za tyto příspěvky, které dokazují, že jste "normální smrtelnice". Mám to tu moc ráda...Jana
OdpovědětVymazatDíky Markéto! Já také řešívám spory čtyř velkých malých osobností způsobem, že o tom pak ví celý barák a kolikrát i jeho okolí, když zapomenu zavřít okna. Hezky se mi tu dnes všechno četlo :)
OdpovědětVymazatMarki do posledniho slovicka mi mluvis ze srdce :-) Prazdniny jsem prozila stejne.
OdpovědětVymazatMám zkušenost, že tahle období bývají ve vlnách - a Vánoce celé asi jsou trochu emocionálně náročnější. Držte se...
OdpovědětVymazatdržím pěsti, a přeji hodně síly.sama mám čtyři děti za sebou, což sebou nese to,že se vždy nějaké dvojice s hádkou najdou. přiznám,že ,co jsem ted začala chodit do práce,tak relaxuji tam a sbírám sílu na děti odpoledne,ale ty hádky se prostě občas objevují,jste úžasní a na nový režim teprve zvykáte,a lota ještě nemluví......přeji at je více dní s pohodou.,moc mi pomáháte připomínat si,že je dobré radovat se z dětí,u těch malých to jde tak nějak samo a u těch větších je dobré,,když je kde si to připomínat,takže díky za to.....i když ted byly někdy třeba jiné pocity:),povětšinu já mam z vás pocit tento:)hezké dny plné nových zkušeností
OdpovědětVymazatU nás taky samé hádky o prkotiny nejmenší a navíc i bitky. A to ta starší je rozumná, umí ustoupit vztekajícímu se batoleti, ale nemůže ustupovat pořád.
OdpovědětVymazatAť je brzy líp. Se čtyřmi dětmi to musí být mazec.
Děti mám tři, ale nejstaršímu jsou tři :) Poslední čtyři dny jen křičím, přemýšlím, jestli přijdu dřív o nervy nebo o hlasivky. Normálně se tomu nejstaršímu dá lecos vysvětlit, udělat nějaký kompromis, ale teď ne, žádná reakce. Pořád se perou, rvou o hračku a všichni přes sebe piští. Nechtějí jíst, nechtějí spát, nechtějí se koupat, nechtějí se převlíkat...atd.
OdpovědětVymazatTaky to nezvládám, jak bych chtěla, resp. nezvládám to vůbec.
Držím pěsti :)
Také mám čtyři děti, takže to dobře znám. Teď už jsou starší (15 let nejstarší a 7 nejmladší), takže je to mnohem lepší, ale dobře se pamatuju, že když byli menší, tak jsem se ke konci všech prázdnin těšila, až nám konečně zase začne režim. Můžu jen povzbudit, bude líp!
OdpovědětVymazatMarki, držím pěsti, ať je brzy líp! A určitě bude, protože mi jinak z vás dýchá pohodová atmosféra a hezké vztahy. Nás tohle teprve čeká, ale i tak někdy zvýším hlas, ač nerada...zatím to zabírá. Ted bohužel nastupuje u Vojty období "nechci", takže občas je hodně dusno i u nás...myslím na vás.
OdpovědětVymazatDíky vám za slova povzbuzení...
OdpovědětVymazatMarky, jak já ti rozumím. Seš milující maminka, vyzařuje to z tebe i přes monitor počítače. Posílám hodně sil!
OdpovědětVymazatMarkétko, je obdivuhodné a úžasné na blogu tak LÁSKYPLNÉM, napsat, že není vždy všechno skvělé a harmonické a dokonale fugující...a dokázat to popsat v několika větách, třeba i vyjádřit bezmoc a neschopnost být vždy a za všech okolností milující a laskavá...to je jen důkaz toho, že váš život/i blog/ nejsou o žádné falešně nakašírované idylce.Moc vás za to obdivuju.
OdpovědětVymazat