***
Varáběli jsme dopravní značky.
Po dlouhé době jsem si sedla k dětem na zem a věnovala jim svou soustředěnou pozornost.
Když byly menší a bylo vždycky nějaké miminko, dělávala jsem to skoro denně.
Sedla nebo lehla jsem si na zem, kolem mě se batolilo mimi a děti byly spokojené, že mají maminku u sebe a hezky si hrávaly.
Fakt to fungovalo...když jsem byla u nich, byly zlaté.
Jak dítka rostou, pomalu se to vytrácí, až se to vytratí úplně.
A mě pohltily povinnosti a práce okolo domácnosti.
Škoda.
Pořád dokola se musím učit a často i přemáhat opravdu "být" s dětma.
Včera se to podařilo!
***
Nápad s dopravníma značkama jsem našla tady: http://enelavie.blogspot.com/2012/02/sportovisti.html
Nádherný obrázek...ano, naši soustředěnou pozornost děti potřebují...a milují.
OdpovědětVymazatJojo, taky se mi často nejdřív nechce "na zem", ale pak to vždycky stojí za to :-) A ten váš pokojíček je parádní!
OdpovědětVymazatPozoruji to stejne a je mi to lito. Pak se prece jenom a zem vrhnu a je to moc fajn.
OdpovědětVymazatU vas je to takove velike, hezky svetle a napad se znackama zajimavy.
Vidíš to, Markét, já se zase často musím přemáhat, aby mne pohltily povinnosti a práce okolo domácnosti:o) S dětmi na zemi je mnohem, mnohem, mnohem líp a smysluplněji a vůbec... Navíc na B vidím, jak se to za chvíli začne v těch dětech lámat a že ani ta žádaná přítomnost mamky není nafurt a ocení chvíle samoty, o to víc užívám tu "Zem" a rochním si jak prase v žitě ♥ Pa J.
OdpovědětVymazatJani, právě proto, že na zemi je smysluplněji, mě to mrzí. Ale určitě se na tom dá makat, takže nezoufám :), i když musím přiznat, že Ti takovouto povahu docela závidím :)!
Vymazatto znám a cítím to dost podobně
OdpovědětVymazatHolky, sem ráda, že to některé máte podobně, hned se cítím míň provinile :)!
OdpovědětVymazatMarkéto, cítím to úplně stejně. Dala jsem si předsevzetí, že se budu víc věnovat domácnosti, ale je to jako na vahách. Čím víc se věnuju domácnosti, tím míň si děti pěkně samostatně hrají a pak jsme nervozní všichni. Tak hledáme neustálou rovnováhu, někdy stačí chvilku společného hraní, ukázat cestu a jít po své práci. Někdy ne, je to různé, spokojení musí být všichni, žiju však s vědomím, že je to jenom období, za pár chvil pomine a přijde jiné, míň společné.
OdpovědětVymazatPřeju, ať se daří M.
Děkuji, pěkně jsi to napsala!!!
VymazatVy to máte doma tak krásné!
OdpovědětVymazat