pondělí 20. ledna 2014



***

Zažili jsme pěkný příběh.
Na křtinách si k nám v kostele přisedl cizí pán.
Nejdřív úplně na kraj lavice.
Během mše postupně poposedával, až skončil u nás :).
Na konci nám dojatě gratuloval a společně jsme žasli nad tou velikou "náhodou", že si vedle sebe sedli nejstarší a nejmladší z celého kostela.
Pán má 92 let.
Do našeho kostela nechodí, byl tam vyjímečně.
Před kostelem si s mužem dali slivovici a my pak na něj doma u oběda ještě vzpomínali.

***

Tuto neděli pán dorazil znovu.
Když jsem po mši vyšla z kostela, stál venku a čekal.
Vytáhl z kapsy balíček a položil ho Lotce na kočár.
Znovu děkoval za tu krásnou náhodu a pořád vzpomínal na hezké křtiny.
Doma jsme pak v balíčku našli tyto krásné zlaté náušnice a medailonek.
♥.

***

Lotynko, tohoto pána si určitě nebudeš pamatovat, ale buď si jistá, že Ti oněm budem vyprávět!

***

43 komentářů:

  1. To je tak dojemné! Moc krásné <3

    OdpovědětSmazat
  2. Náhody neexistují. Krásné! Mám husinu:).

    OdpovědětSmazat
  3. Markétko, moc krásný příběh ....je vidět, že "hodní lidi" ještě nevymřeli .... Marki

    OdpovědětSmazat
  4. No to je úžasné. Takové setkání. Takový dar ♡

    OdpovědětSmazat
  5. Tak to je krásné!!!
    Ale pán si měl sednout vedle Mikyho B. a náušnice dát jemu, ten je ještě mladší (;-) - sranda, znáš mě ;-))

    OdpovědětSmazat
  6. Jako z pohádky o kouzelném dědečkovi:-) Nádherné:)

    OdpovědětSmazat
  7. To mě dojalo...krásné životní setkání

    OdpovědětSmazat
  8. To je dojemný, moc hezký příběh!

    OdpovědětSmazat
  9. kdoví jaké mají náušnice příběh ? kdo všechno je nosil....

    OdpovědětSmazat
  10. Až se mi nechce věřit, že v dnešní uspěchané době se objeví takový kouzelný dědeček. Ale - on je z "jiné doby", on pamatuje tu tichou úctu k bližnímu, pokoru, a ve svém věku dokáže ocenit krásný okamžik. Je to nádherný příběh, Markét!

    OdpovědětSmazat
  11. Jak uz tu zaznelo byl to kouzelny dedecek.moc krasny a dojemny pribeh

    OdpovědětSmazat
  12. Krásný příběh. Tuším, že ještě neskončil, že se jistě v kostele ještě potkáte...

    OdpovědětSmazat
  13. To je jak příběh o kouzelném dědečkovi. Hrozně mě to dojalo. A náušnice jsou nádherné. Vypadají starožitně.

    OdpovědětSmazat
  14. Krásné...a ani se mu nedivím, když viděl to Vaše krásné člověčenství... tu nádhernou rodinu takto pospolu ....to zkrátka musel udělat , protože věděl, že ty šperky přijdou do pravých rukou a Lotynka je bude nosit s hrdostí a udělají neskonalou radost i Vám ....moc zdravím Hanka

    OdpovědětSmazat
  15. Nádherný dáreček a dojemný příběh,opravdu mi při jeho čtení zahřálo u srdce a zaslzeli oči.Lotynce i celé rodině přeji do společných dní jen to nejkrásnější,zdraví a spoustu lásky a děkuji,že se s námi o své štěstí dělíš.Míla

    OdpovědětSmazat
  16. To je moc krásné pohlazení po dušičce, děkuji za krásný příběh. Andrea

    OdpovědětSmazat
  17. Krásný čin, stalo se mi s dětmi něco podobného, pán nás chtěl mermomocí obdarovat finanční hotovostí. Ale vyprávěl o sobě moc smutný příběh....tak díky....pa Vokopka

    OdpovědětSmazat
  18. Krásné! Mám úplně husí kůži... nádherný a dojemný příběh. Kouzelné :)
    Jola

    OdpovědětSmazat
  19. Marketko, moc vám fandím :) Je to až neuvěřitelne s tím dedečkem :) Je fajn, že se ještě najdou takovi lide... Jen tak mimo-zajímal by mě váš názor na lečitelství, jogu a podobne zahadne věci..Ptam se jako katoliku, co si o tom myslíte....Děkuji a doufám že se nezlobíte :)

    OdpovědětSmazat
  20. Hodní lidé, hodným lidem.....moc Vám fandím

    OdpovědětSmazat
  21. Krásný příběh. Jsem hrozně zvědavá, ráda bych slyšela, kdo ty naušničky nosil, od koho je dostal, životní příběh toho pána... ale možná je lepší nechat to takhle "tajemné".

    OdpovědětSmazat
  22. To je kouzelnééé! :-) A o to milejší, že se stal v dnešní době!

    OdpovědětSmazat
  23. Je to krásné! Takové nádherné poselství... Mám podobný příběh, i když ne úplně, protože u nás se nejednalo o úplně cizího pána .. Chodím často k jednomu rámařovi, co nám rámuje obrázky. Když zjistil, že se mi narodila Anežka, záramoval mi pro ni grafiku svaté Anežky, že to je pro ni, až bude velká. Také mě to dojalo... Je nádherné, když chce někdo udělat takovou velkou radost někomu, koho vůbec nezná a kdo mu ji v současné době nemůže ani opětovat ;-)

    OdpovědětSmazat
  24. Příběh mi vehnal slzy do očí. Pánovi přeji, ať je dlouho svěží a zdráv. Petra

    OdpovědětSmazat
  25. Úplně mě to dojalo... moc hezké a milé gesto od starého pána.
    Petra

    OdpovědětSmazat
  26. Nádhernej příběh Markét! A tohle určitě není náhoda!

    OdpovědětSmazat
  27. Dojemné a krásné...

    OdpovědětSmazat
  28. Ahoj Marketko,
    Tenhle pribeh te dle meho nazoru presne vystihuje. Tvoji lasku ke svym bliznim, oddanost, skromnost a zaroven krasu,kterou uz dlouho nachazim na tvem blogu. Mimo jine ty jsi byla moji inspiraci pro svoji praci na kafeadort. Dekuji ti!

    OdpovědětSmazat
  29. Koukám, že nejsem jediná, kdo je z tohohle příběhu naměkko... :)

    OdpovědětSmazat
  30. Máte velké štěstí, že jste to zažili, my ostatní jen slzíme dojetím ... .

    OdpovědětSmazat
  31. Nádherné, na dnešní dobu neuvěřitelné.
    Máte krásnou vzpomínku na křtiny a věřím, že i ten pán bude rád vzpomínat.
    D.

    OdpovědětSmazat
  32. Dojemný a krásný příběh. Jsem v 8. měsíci těhotenství, takže si umíte představit, co to se mnou udělalo ;-) přes slzy nevidím. Tak jsem se musela nejdřív uklidnit, abych mohla něco napsat. Přemýšlím nad tím pánem, co pro nej ty náušnice a medailonek znamenaly. Musely mít vyjímečnou hodnotu a on si moc přál, aby někomu dělaly radost. Bože, to je tak krásný!!!
    Mimo jiné, byla jsem na vašem blogu dnes poprvé a je to úžasný inspirativní blog plný energie. Mám chuť něco tvořit! Řekněte mi, koukají se lidé jako vy na televizi?
    Přeji krásný den, Emilka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :))) Děkui moc...nevím, jak jiní, ale já TV doma raději vůbec nemám. Stačí internet :).

      Smazat
  33. Je úžasné, jak tu většina z nás má taky takový příběh....i my...když jsme se s dětmi nastěhovali do baráku, šel kolem takhle jednou pán a ptal se, jestli tam druhý den budeme. Říkala jsem mu, že jsme se právě nastěhovali- druhý den přišel a přinesl nám dvě dřevěné houpačky a říkal, že se na nich houpal jako malý ( byl to velmi starý pán)...byla jsem tak na měkko, že jsem si ani neuvědomila, že bych si s ním chtěla popovídat o tom, jak to tady bylo dřív...už jsem ho neviděla....Možná to jsou andělé....Martina ze severu

    OdpovědětSmazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.